Palestra Kbelská Desítka: 48:28 min

Jsem totál hotovej, ale nic mne nebolí. Výsledek, kterému jsem ještě chvíli po doběhu nevěřil. První závod v životě a dal jsem desítku pod 50 minut. A to jsem teprve v polovině Milošova plánu. Je to prostě kouzelník, jeho eTrénink zafungoval přesně jak jsem chtěl.

Začátek opravdu svádí k pořádnému tempu, nenechat se strhnout davem je skoro nadlidský výkon. Velké díky technice, která mne naprosto tvrdě držela zpátky, předběhlo mne tak 200 běžců, ale hodinky jasně říkaly "to tempo neudržíš ani kilometr".
Mě osobně přišla lehce nepříjemná otočka na konci appendixu. Po skoro pěti kilometrech velmi rychlého tempa lehce z kopce, udělat 180 stupňů otočku na normální asfaltce je zátěží na kotník. Navíc pak začíná dlouhé a táhlé stoupání. To se muselo prostě přetrpět a trénink v kopcích mého bydliště se moc hodil, předehnal jsme snad deset bežců. Zlom profilu i nálady nastal až po přetnutí osmého kilometru za mohutného povzbuzování party teenegarů. Jednalo se o ojedinělý úkaz a o to více mne potěšil. Tak jak to v tomto věku bývá, nedbali na okolí a prostě křičeli, tleskali a povzbuzovali. Velké díky jim. V samotném závěru to byla injekce toho správného nadšení. Navíc se cesta konečně narovnala a začla být zase z kopce. Poslední metry jsem nevnímal běh, jen tu bránu a hlas moderátora Štěpána Škorpila. To vše s potleskem a povzbuzováním už doběhlých borců mne vybičovalo až k neuvěřitelnému času.

Díky vám všem, byl to pro mne velmi silný zážitek a užil jsem si kažkou chvíli.

Jak si můžete všinmout, celou cestu jsem drsnil přez 90% TFMax, což docela nechápu ale je to tak. Je možné si i všimnout, jak jsm se hned na začátku nechal strhnout a pak zpomalil a nenechal se ovlivnit. Naprostý závěr jsem jel skoro na stro procent. Celkově se prostě jednalo o vyjímečný zážitek.