Mne vážně potká cokoliv je možné. V červnu jsem se do běhání vážně obul, dal jsem jeden dlouhý běh a taky jsem začal běhat do práce. Všechno šlo dobře až na minulý pátek. Horečka, škrábání v krku, tohle se nedá doma zvládnout a tak jdu k doktorovi a dostávám antibiotika. S běháním je minimálně po dobu antibiotik útrum. Když se podívám do Protraineru tak zjišťuju, že jsem naběhal 197km. Jen tři kilometry k hranici 200km kterou jsem si dal jako tréninkový limit. Stejně mne to nezlomí a zaběhnat si nejdu. Nevím jak by dopadla játra při antibiotikách a ještě fyzické námaze.
Zadaří se v červenci? Přece naběhat 200km/měsíc není tak neuvěřitelný objem.
Jedno se mi ale začíná moc zamlouvat. Posunutí hranice doběhnutelnosti. Těch 33km je opravdu flák cesty a je to vidět už i na A4 mapě ČR. To jsem odjakživa považoval za vzdálenost, překonatelnou pouze něčím s motorem a před tak 15 lety možná i na kole. Přesně tak doběhnout do práce. Je to deset kilometrů a dá to víceméně hodinu. Převažují lesní a polní cesty a hlavně kopce. Je škoda, že profil je horčí domu, takže je to na večer docela záhul, ale po několikáte mi to ani nepřišlo.
Antibiotika doberu 4.7., pak si dám ještě dva dny klid a zase do toho opřu a ta dvoustovka snad padne.
neděle, 1. července 2007
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)

2 komentaru:
Proč dva dny? Dej se do toho, až se budeš cítit na vyběhnutí. Ona padne dvoustovka, pak dvěstěpadesátka, třístovka...:-)
To přijde... Taky jsem dlouho honil dvoustovku. Nejdřív se povedla dohromady běh+běžky, a pak padla při tréninku na maratón jakoby zničehonic hned 3x po sobě. A před druhým M padlo dokonce 250. I když ještě vyšší kilometráž už je pro mě docela nepředstavitelná.
Přidat komentář